Hodnocení sezony 2013/14
Aby byla sezona úplně kompletní, sepisuju ještě hodnocení celého roku z mého pohledu. Co se povedlo? Co naopak ne?
1) TÝM
Když jsme v průběhu minulého srpna začali trénovat na mistrovskou sezonu v 1. A třídě, kádr čítal 19 hráčů. V týmu bylo 5 hráčů koncového ročníku 99 - z nich s námi až do konce vydrželi 4, když Bláža skončil v polovině sezony. Náš silný ročník 00, který spolu na Pšovce působí už delší dobu, se naopak podařilo udržet pohromadě. Výjimkou byl Vojta Antoš, kterému se u nás nelíbilo a šel hostovat do Horních Beřkovic. Naopak se podařilo posílit o Honzu Škrabala, který se k nám vrátil po působení v Roudnici. O co je silnější ročník 00, o to méně je kluků o rok mladších. Sezonu z nich odehrála pouze posila z Cítova Kuba Němec, naopak Filip Fajdek s Dominikem Mrázem velmi rychle skončili a do mistrovských zápasů vůbec nezasáhli. Přivítali jsme i dvě posily z Vysoké - Matese Netáhla, který s námi odehrál podzimní část sezony a poté si dal od fotbalu přestávku a Romču Kosa - nejmladšího člena týmu, který k nám výborně zapadl a doufám, že na Pšovce prožije spoustu dalších spokojených let!
V průběhu roku, jak se kádr tenčil, začali jsme ho doplňovat hráči mladších žáků ročníku 02. Velmi úspěšně se představili Kuba Pudil s Honzou Feixem, kteří hned ve svém prvním zápase na velké hřiště dokázali vstřelit gól. V průběhu jara se v zápase objevil i Honza Hrstka a při zranění Žemly v bráně hned 3 brankáři - Vítek Horáček, Kryštof Lichtenberg a nejmladší (ročník 03) Táďa Traxler. Mám velikou radost, jakou se podařilo navázat spolupráci s týmem mladších žáků. Kluci našli mnoho nových kamarádů, kteří doteď sice působili vedle sebe ve stejném klubu, byli podobně staří, stejně milovali fotbal, ale navzájem se vůbec neznali.
2) HRA
Začátky byly ve znamení poznávání - brzo jsme pochopili, že na Ligu mistrů v nejbližších letech útočit nebudeme, o mnoho déle nám trvalo pochopit, že nebude jednoduché zlepšit se ani na úroveň 1. A třídy starších žáků. Tým byl z minulých let naučený spoléhat na silné individuality, které rozhodnou. Měli jsme v každé řadě jednu - Blážu v obraně, Havrana v záloze a Miřáka v útoku. Všichni ostatní byli naučeni hledět si svého hráče; když máme míč v držení, tak se za něj pro jistotu schovat, a hlavně nic nezkazit. Hra byla založena na nákopech na náhodu dopředu a fandění Miřákovi, že dá gól. V tomhle ohledu musím říct, že jsem byl osobně překvapen, jak těžké je tento návyk změnit. Krásně se v tomhle směru pracovalo s Miřákem, který žádné návyky neměl, a tak se zlepšoval ze všech nejrychleji a za celou sezonu udělal opravdu obrovský pokrok, který mu vynesl pozvánku do přípravy Neratovic. Ostatní se svých zlozvyků zbavovali jen velmi pomalu, u některých to někdy to vypadalo, že jsou přesvědčeni nenechat se nic nového naučit. Nakonec ale mohu s radostí říct, že změna fotbalového myšlení se alespoň zčásti povedla úplně u všech.
V proměně naší hry hrála klíčovou roli Zimní liga na Admiře, kde jsme sehráli 9 zápasů proti skvělým soupeřům. Tyto zápasy nám nejen otevřely oči v tom, kolik vlastně na elitu ztrácíme (opravdu hoooooodně), ale daly nám i možnost bez stresu si vyzkoušet rozehrávku a tolik nenáviděnou hru po zemi. A ikdyž možná někoho série vysokých porážek nebavila, ukázalo se, že byla prospěšná. Herní projev na jaře byl z mého pohledu (a to i když jsme získali méně bodů!) mnohem lepší, než na podzim. Ukázalo se ale, že hráči nejsou schopni držet se bez neustálého připomínání a opakování herního stylu, který funguje, a stačí chvíle nepozornosti trenérů a vynechání neustálého zdůrazňování základních herních principů (hra bez míče, hledání volného prostoru), aby herní projev sklouznul zpět do bídy nakopávaných míčů na nikoho.
Celkově nás čeká v tomto směru ještě hodně dlouhá cesta k "dokonalosti", jsem ale rád, že můžu říct, že velkou část už jsme ušli. Zbývá zautomatizování některých návyků, další zlepšení všech individuálních činností (zde se určitý pokrok také podařil, ale v této oblasti jsou možnosti kam až se zlepšovat prakticky nekonečné) a možná nejdůležitější bod - víra v tým i ve své schopnosti v každém okamžiku, podpořená touhou odevzdat pro své kamarády na hřišti vše, co umím.
3) JSME LIDI
Velmi mi chyběla a stále chybí u většiny jednotlivců slušnost a pokora. Začíná to na tréninku, kde nejsme schopni přinést si tréninkové pomůcky a zase je po sobě po tréninku uklidit. Přineseme si 12 míčů, odneseme 10 a nikomu to nevadí, nikdo nejde dobrovolně míče hledat. Když už míče do kabiny doneseme, zůstávají rozházené a nikdo není schopen obětovat 5 vteřin svého drahocenného času a uklidit svůj míč do sítě. Dalších 5 vteřin by bylo potřeba na vyhození prázdné pet flašky. Další věcí je přístup k fotbalu. Chceme vyhrávat, ale nechceme trénovat naplno. Umíme vynadat, ale neumíme pochválit. Neumíme uznat chybu, často hledáme výmuvy a chyby všude jinde, než v sobě samotném. Po obdrženém gólu jsme otrávení, mácháme rukama, chytáme se za hlavu a nadáváme si. Po vstřeleném gólu to kolikrát vypadá, jako bychom jich dávali za zápas desítky - radují se 3 hráči, ostatním je to jedno.
Tohle všechno je právě to, proč fotbal děláme - chceme mít radost z pohybu, radost z vítězství, radost ze hry, radost z toho, že můžu být v jednom týmu se svými kamarády a dělat to, co mě baví. A když se tohle nedaří, mrzí mě to mnohem víc, než nějaké herní neúspěchy. Nemyslím si totiž, že by se měla většina z kluků živit fotbalem. Mým jednoznačným cílem ale je vychovat slušné LIDI, kteří si každý okamžik na hřišti dokáží užít a dokáží přijmout jak výhru, tak prohru. To se zatím tak úplně nedaří, v průběhu příští sezony ale budu na tuhle stránku klást mnohem větší důraz a jsem si jist, že ruku v ruce s tím přijde i více fotbalových úspěchů!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Závěrem chci pogratulovat klukům ke konečnému 4. místu v tabulce 1. A třídy skupiny B i k vítězství na turnaji v Cítově. Zároveň děkuji rodičům za pomoc s odvozem dětí!
A jako úplně poslední přeju hodně štěstí do dalšího fotbalového i jiného života klukům, kteří ve starších žákách končí a postupují do kategorie dorostu - s 20 góly našemu nejlepšímu střelci Miřákovi, kapitánovi Kerrymu, vůdci rozcviček Zdeňkovi a tvrdohlavému Čontofalskému Žemlovi. :)
Karel