Halový turnaj Neratovice - 7. místo
Podzimní sezonu 2014 a vlastně i celý rok jsme zakončili halovým turnajem, který pořádaly sousední Neratovice. Pro mě osobně to byl s týmem vůbec první halový turnaj, jelikož loni jsme tenhle druh zábavy trochu opominuli, a tak jsem se těšil, co kluci předvedou. Hrálo se systémem 4+1 na branky 5x2 metry. Jeden zápas trval 13 minut hrubého času a my jsme postavili následující tým:
Vítek (G) - Tomáš (C), Půďa, Petr, Kalfa - Víťa, Kosák, Kuba, Vašek
Týmy byly rozděleny do dvou pětičlenných skupin a my jsme se v našem prvním zápase utkali s týmem Slavoj Podolí, což je vedoucí celek I. třídy pražského přeboru. V zápase jsme hráli pro mě až překvapivě dobře, vytvořili jsme si i dost šancí, ale to samé se dá říct i o soupeři. Rozhodla větší efektivita pražanů, kteří nás nakonec přestříleli v poměru 4:3.
V dalším utkání jsme se střetli s 3. týmem mělnického přeboru - Vltavanem Chvatěruby. Já jsem prohlásil, že v případě neúspěchu trhám licenci, spousta vtípků padla i ze strany hráčů - zejména Kalfa byl na tomto poli velmi aktivní (alespoň někde se mu aktivita nedá upřít). Jsem ale rád, že jsme utkání i přes spoustu siláckých keců nepodcenili, odehráli ho naplno, prokázali respekt k soupeři a nakonec zvítězili v poměru 4:1.
Tím skončily zápasy proti týmům naší výkonnostní kategorie a šlo do tuhého. Nejprve nás čekaly Neratovice (bílí) - tyto kluky velmi dobře známe, jelikož nám v posledních 2 měsících nasázeli během 2 přátelských utkání na velkém hřišti třiadvacet gólů. A i tentokrát se kvalita jednoznačně ukazovala a my jsme byli od začátku pod obrovským tlakem. V brance ale doslova čaroval Vítek, který i s pomocí tyčí a všech svatých na celých 6 minut zamknul naší bránu. Až potom se podařilo soupeři skórovat a nakonec se počet míčů v naší brance ustálil na číslu 5. My jsme se k ohrožení soupeřovy branky prakticky nedostali, a tak jsme ze zápasu odcházeli s nulou na kontě.
Posledním zápasem ve skupinové fázi pak bylo galapředstavení proti jednomu z týmů ABC Braník (bez ztráty bodu vedoucí tým pražského přeboru). Dostali jsme 7 fíků (za 13 minut) a bylo vymalováno. Pravdou ale je, že jsme odehráli mnohem lepší utkání, než proti Nerátkám (což přičítám zejména tomu, že Kalfa úspěšně zajedl tabulku čokolády hranolkami s kečupem a s touto kombinací v žaludku prostě nejde nepodat dobrý výkon!). Šance jsme si vytvořili, gól jsme ale stejně nedali, a tak konečné skóre 0:7 není nic, čím bychom se měli chlubit.
1 vítězství ze 4 utkání nás odsunulo na 4. místo v základní skupině a výsledky druhé skupiny nám přisoudily za soupeře v bojích o 5. - 8. místo Českou Lípu (3. tým libereckého přeboru), která přišla o postup do semifinále až sporným gólem v posledních sekundách zápasu s Neratovicemi. Soupeř byl předváděnou hrou i dosavadními výsledky velikým favoritem, ale kluci podali dobrý výkon, drželi po celý zápas se soupeřem krok a prohráli až po velikém boji 3:5.
A tak jsme si v posledním zápase turnaje o 7. místo zopakovali utkání proti Podolí, kterému jsme chtěli oplatit porážku z úvodu turnaje. To se nám podařilo a po nejlepším výkonu a pěkných akcích (zejména musím vyzdvihnout Tomášovo sólo) jsme zvítězili 5:0. Kalfa i bez sebemenšího náznaku pohybu zaznamenal hattrick a Vítek udržel čisté konto.
Střelci: Kalfa 6x, Vašek 3x, Tomáš 2x, Petr 2x, Kosák 1x, Půďa 1x
Celkovým vítězem se stal jeden z týmů Braníku, druhé a třetí místo si vybojovaly domácí Neratovice. Úrovní se turnaj dal rozdělit na 2 poloviny: Neratovice, Braník a Česká Lípa měli vlastní soutěž s vysokou kvalitou, důrazem i motivací; zbytek týmů poměrně vyrovnaně a bez většího vzrušení kopal o 6. - 10. pozici. My jsme se z těch týmů druhého sledu zařadili na 2. místo, což zhruba odpovídá síle našeho týmu (škoda jen, že jsme neměli možnost zahrát si proti našim spolubydlícím z kabiny - Junioru Praha, který nakonec skončil o pozici před námi).
Turnaj se z mého pohledu velmi vydařil: užili jsme si spoustu srandy, předvedli jsme i pěkné akce a dali pěkné góly. Vítek v brance si zachytal a 8 kluků si zaběhalo a zahrálo (což jim jistě před nadcházejícími svátky ležení a žraní bude ku prospěchu). Další důležitá věc - nikdo se nezranil (což nebylo úplně pravidlem: že parkety nejsou tráva se při akrobatickém zakončení přes hlavu přesvědčil jeden z neratovických hráčů a zbytek turnaje sledoval se sádrou a zlomenou pažní kostí). Největší obavy jsme v tomto ohledu měli o Půďu s Vítkem, a to v situaci, kdy se za nimi chodbami hnala rozzuřená paní správcová. Chlapci ale prokázali mrštné nohy a rychlou kličku, a i přes soupeřovu výraznou věkovou i zkušenostní převahu dokázali utéct a vyhnuli se tak vytahaným uším a natlučeným zadkům. :)
A tak můžeme uzavřít další rok. Asi úspěšný, protože jsme ho všichni přežili ve zdraví a myslím, že jsme si s fotbalem užili spoustu zábavy. Takže nám všem přeju hodně síly do nového roku a ať nás to baví i dál!
Sportu zdar a fotbalu zvláště!