Halový turnaj Neratovice - 2. místo
Pro fotbalisty Valentýn neplatí, a tak nám nic nebránilo strávit tento den na neratovické palubovce, na turnaji pořádaném FC Lobkovice. Hned na začátku jsme způsobili trochu pozdvižení, když jsme dorazili ve 13 hodin, přičemž první zápas jsme hráli již o 12 minut později. Na tomto místě bych chtěl kategoricky odmítnout mou chybu. Ta se stala na straně pořadatele. Kromě toho foukal silný vítr a do očí mi svítilo sluníčko, takže to prostě nešlo :)
Co se týče sestavy, v brance byl dnes Vítek, 1. čtyřka: Víťa, Havran, Půďa, Vašek, 2. čtyřka: Kuba, Tomáš, Marek, Škraby
Takže do prvního zápasu proti Křinci (se kterým jsme se setkali už na minulém turnaji v Nera, ale nenastoupili proti němu) jsme vyběhli rovnou ze šatny, útočník hrál levého obránce, pravého záložníka jsme pro jistotu neměli vůbec, a tak to ze začátku byl chaos a rychle jsme prohrávali (po ukázkovém nedorozumění Vítka s Kubou a následné penaltě). Naštěstí, zhruba od poloviny desetiminutového zápasu jsme se zlepšili a díky třem Vaškovým gólům dovedli zápas k vítězství 3:1.
Poté nás čekala dlouhá sedmizápasová pauza a zápas s Labským Kostelcem. Vstup jsme tentokrát zvládli lépe, během první minuty vyprodukovali 5 střel z nadějných pozic, které si ale cestu do sítě nenašly. Z gólů jsme se tak radovali opět až po polovině zápasu a opět jsme dosáhli třech kusů v síti soupeře. Vítek za celý zápas nečelil žádné střele soupeře, a tak mu v poslední minutě přihrál, aby nevyšel ze cviku. Se vzniklou situací si ale poradil a zápas skončil 3:0.
Tentokrát jen jeden zápas odpočinku a utkání o vítězství ve skupině proti Brandýsku. Soupeř byl kvalitní - klasicky první polovinu byl lepší, potom jsme ale přidali. Styl s dlouhými výhozy a výkopy brankáře nám neseděl a podali jsme takový divný výkon - podle mě nejhorší na turnaji. Nakonec jsme ale ukopali remízu 1:1, která nás ale kvůli horšímu skóre odsunula na druhé místo ve skupině a za semifinálového soupeře nám přiřadila družstvo domácích Lobkovic.
V týmu soupeře jsme upozorňovali na dva poloneratovičáky, a zejména pak na Šmejkyho levačku. Zezačátku jsme si ale s hrou soupeře nedokázali poradit a hned při prvním střídání byli pod obrovským tlakem. Ztráceli jsme míče a na naši branku se valil jeden útok za druhým. Vítek nás však skvělými zákroky držel ve hře, a tak jsme úvodní nápor soupeře přečkali jen s jednou obdrženou brankou. Od čtvrté minuty se ale obraz hry změnil a začalo se to mlít před soupeřovou bránou. Nakonec jsme z toho vytěžili Havranův vyrovnávací gól a zápas šel do penalt. Do nich jsme do brány postavili Vášu, který přeci jen svou postavou nahlodával psychiku soupeře víc, než droboučký Vítek. :) Vyplatilo se - Havran proměnil zkušeně po zemi doprostřed a Škraby bombou pod břevno, a když soupeř jednu penaltu netrefil a druhou Váša zneškodnil, radovali jsme se z postupu do finále.
V něm nás čekalo Podolí. Se soupeřem z tohoto klubu to byl už čtvrtý halový zápas tuto zimu - nyní se nám však postavil jiný kalibr. Zatímco minulé turnaje absolvovalo ročníkově mladší podolské béčko, dnes jsme se postavili A týmu pražského soupeře. Sestavu jsme museli zredukovat na 6 hráčů - Půďa už v průběhu semifinále odstoupil s naraženou rukou a Marek se zranil po nepříjemném pádu v průběhu finále. Z mého pohledu to byl náš nejlepší výkon na turnaji a kvalitního soupeře jsme většinu času přehrávali. Klasicky se ale nedařilo v koncovce, a tak jsme klasicky prohrávali 0:1. Když jsme se nadechovali k závěrečnému náporu, přišlo naše špatné střídání, 5 hráčů v poli a zasloužené minutové vyloučení. Trojice ve složení Havran, Škraby a Váša ale zabojovala a Váša dokázal i v oslabení vyrovnat. Rozhodnout se nám bohužel do závěrečné sirény nepodařilo, takže na řadu přišly opět za stavu 1:1 pokutové kopy. Na našeho posledního exekutora se ani tentokrát nedostalo - v tomto případě ale z důvodu neúspěchu našich střelců. Zůstali jsme tedy těsně pod vrcholem.
I tak ale naše dnešní vystoupení hodnotím velmi kladně - předvedli jsme mnoho pěkných akcí a výkonů. Všichni předváděli výkony na hranici svých možností a pohár za druhé místo si zasloužili. Náš úspěch byl ještě korunován individuálním oceněním pro Vítka, který byl (naprosto po zásluze) vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Gratuluju! Stali jsme se také vítězem neoficiální soutěže o nejnepřesnější střelu - v této kategorii byl suverénní Víťa, jehož stoperská jedovka nejenže neúspěšně atakovala branku, ale i kratší konec tělocvičny jí byl malý :) V soutěži o nejkurióznější vlastní gól jsme se ale naštěstí neumístili, mohu tedy konstatovat, že jsme dnes slavili úspěchy na všech frontách.
Tak sportu zdar, snad budeme s podobným nadšením pokračovat i v průběhu jarní části sezony!